Nacházíte se zde: Úvod > Připravujeme svatbu > Kostely > Články > Církevní sňatek

Plánujeme svatbu

 

Svatební expo...

Vyber si své místo na svatbu...

Církevní sňatek

Snoubenci, kteří se rozhodují pro uzavření manželství, stojí před volbou, jakým způsobem se tato rozhodující událost jejich společného života má udát. Pokud jsou oba nevěřící, uzavřou nejspíš sňatek civilní, který bude mít podobu slavnostního aktu na radnici, v rámci něhož se také vyřídí všechny potřebné formality.

 

Ale pokud je jeden ze snoubenců (nebo případně oba) věřící, budou patrně stát také o stvrzení svého rozhodnutí před Bohem a o Boží požehnání na společnou cestu.


V tom případě mají před sebou dvě alternativy:

1. Uzavřít civilní sňatek na matrice a požádat o následné požehnání svého sňatku v kostele.

Výhodou této alternativy je, že veškeré právní náležitosti před sňatkem, při uzavírání manželství až po následné vystavení Oddacího listu, probíhají na jednom úřadě, který v tom má školení a praxi, snoubencům pomůže s vyplněním dokladů a vše zkontroluje, a tak není nebezpečí, že by se něco opomnělo.

Pokud si to snoubenci nepřejí, nemusí mít tato úředně-právní stránka uzavření manželství slavnostní charakter s projevem, hosty a další parádou. Je možné přijít zcela civilně pouze se svědky a podepsat příslušné dokumenty.

Následné požehnání již uzavřeného manželství v kostele pak má charakter bohoslužebného shromáždění sboru, které je současně i slavností obou snoubenců a jejich rodin. Manželé si zde před Bohem slibují věrnost na celý život, zavazují se přijmout a vychovávat děti, které jim Pán Bůh dá, a přijímají příslib Boží pomoci, vedení a požehnání.


2. Uzavřít církevní sňatek.

Výhodou této alternativy je, že manželství je po stránce právní i po stránce svátostné uzavíráno současně v jednu chvíli, a že odpadá jakási rozdvojenost těchto aktů. Vše se odehrává na jednom místě, při jedné slavnosti v kostele, která má charakter zvláštní bohoslužby, jíž je přítomna rodina, hosté i členové sboru.

V rámci bohoslužebného pořadu, většinou po kázání, si snoubenci slibují věrnost na celý život a zavazují se přijmout a vychovávat děti, které jim Bůh svěří. Duchovní (farář) pak jako zástupce veřejnosti na základě jejich prohlášení o dobrovolnosti pro­hlá­sí jejich manželství za uzavřené. Manželé pak přijímají zaslíbení pomoci od Boha a Jeho požehnání pro společnou cestu životem. Následně pak dojde k zápisu do církevní matriky a k podpisu manželů, svědků a duchovního do ní i do Protokolu o uzavření manželství.

Tato alternativa je pro snoubence náročnější na přípravu právních podkladů. Musí si předem na matrice vyplnit a nechat potvrdit Žádost o uzavření manželství, kterou pak dodají duchovnímu. Při sňatku nesmí zapomenout na žádné náležitosti, tak aby následně po sňatku jim mohla matrika na základě Protokolu vystavit Oddací list, který je stvrzením právoplatnosti uzavřeného manželství.

Doporučuje se zevrubně se informovat a začít se zařizováním opravdu včas. Nárok na uzavření církevního sňatku nebo požehnání sňatku má věřící člen církve ve svém místně příslušném sboru (farnosti). Pokud by chtěl být oddán v jiné farnosti, musí si vyžádat dispens od svého místně příslušného sboru. Také v případě, že by chtěl být oddán v rámci své farnosti duchovním jiné farnosti, potřebuje k tomu souhlas svého místně příslušného sboru.

 

Vysvětlení smyslu svatebního shromáždění

Věříme, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Tak je manželství od počátku založeno v Bo­ží vůli. Bůh mu také určuje své řády (Gn 2,18-24; Mt 19,3-12; 1K 7,1-17; Ef 5,22-33; 1Te 4,3-8; 1Tm 4,3-5). Tím, že manželé žádají o požehnání sňatku, vyznávají, že svou lásku pokládají za dobrý Boží dar a Pánu Bohu za něj děkují. Touží, aby se Boží zaslíbení naplnilo v jejich manželství, které chtějí podřídit Boží vůli.

Uvědomují si přitom zároveň svou lidskou křehkost i nespolehlivost své lásky, proto svěřují své příští dny do Boží péče a oče­kávají na Boží sílu. Prosí, aby se k jejich svobodnému rozhodnutí lásky Bůh přiznal a zpečetil je. Máme za to, že je kazatel smí s dobrým svědomím ujistit, že Bůh to skutečně činí. „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj,“ praví Ježíš (Mt 19,6). Manželství ovšem podle reformačního pojetí není svátost a služba církve při sňatku nespočívá v tom, že by manželství mezi snoubenci uzavírala. Stejně tak přítomnost ordinovaného kazatele ani skutečnost, že se požehnání sňatku koná v chrámu, manželství „neposvětí“ ani mu nedá vyšší hodnotu.

Manželství je uzavřeno veřejným souhlasem manželů samotných. i když se ve středověku vytvořila praxe, že veřejnost zastupoval a sňa­tek za platný prohlašoval kněz, bylo mu toto právo přiřčeno spíše z titulu společenské autority v obci, než z titulu kněžského posláni. Ve Starém ani v Novém zákoně není zmínky o nějakém bohoslužebném uzavírání manželství. Uznáváme proto řádné uzavření manželství před národním výborem podle platných zákonů.

Mezi snoubenci, kteří přicházejí požádat o svatební shromáždění, můžeme rozlišit několik skupin: První skupinu tvoří snoubenci, kteří nalezli ve sboru svůj domov a aktivně se účastní sborového života. Ti spojují uzavření svého manželství s vyznáním, že i se svou budoucí rodinou budou žít v poslušnosti Božího slova a společně sloužit obecenství sboru svými obdarováními. Vyznávají tak, že středem jejich života není samo manželství, nýbrž oddanost Kristovu království. V takovém případě se svatebního shromáždění obvykle účastní celý sbor, aby se podílel na jejich radosti a zahrnul je do svých přímluvných modliteb.

Druhou skupinu tvoří snoubenci, kteří se aktivně na životě sboru nepodílejí, kteří však vyrostli v evangelické tradici, váží si církve a chtějí, aby jejich manželská smlouva byla potvrzena před Bohem. Někdy jsou s tím­to pojetím spojeny i všelijaké vnější představy (např. touha po slavnostnosti), které je třeba v pastoračním rozhovoru uvést na pravou míru. O požehnání sňatku přicházejí požádat i takoví snoubenci, kteří nebyli vychováni v křesťanské tradici a žijí zcela na okraji církve. o požehnání sňatku nežádají jako vyznavači Kristovi, avšak tuší, že se v manželském vztahu otevírají nové rozměry života a přejí si požehnání od Boha. Takové přijímáme do pastýřské péče a po­žehnání sňatku jim neodmítáme. i jim zvěstujeme Krista a vy­hla­šujeme Boží zaslíbení a řády pro manželství. Často dochází k tomu, že vztah obou manželů k církvi je nestejný. Tyto případy vyžadují od kazatele zvláštní pastýřský zřetel.

Patří-li snoubenci k různým církvím, je třeba nečlenu naší církve vysvětlit evangelické pojetí manželství a při­pravit ho na náš způsob požehnání sňatku. Sliby a vyznání formulujeme tak, aby je oba manželé mohli zodpovědět pravdivě. Ve zvláštní míře to platí o sňatku křesťana s nekřesťanem. V případě, že oba snoubenci jsou nepokřtěni, musí svatebnímu shromáždění předcházet katechumenát a křest. Nesnadný problém představuje druhé manželství rozloučených. Jsme přesvědčeni, že manželství je svazek, který se podle vůle Boží uzavírá na celý život (Mt 19,6). Novozákonnímu svědectví o nerozlučitelnosti manželství (Mt 5,31n, Mk 10,1-12 a paralely) rozumíme jako protestu proti bezohledné praxi rabínské a helénské, která tvrdě postihovala bezbranné partnery. Čteme je jako výstrahu těm, kteří by chtěli manželství lehkovážně a sobecky rozrušit. Jestliže však všechno úsilí o smíření ztroskotá a manželství se rozpadne, v pokoře a lítosti hledáme jedinou naději v Kristově odpouštějící lásce. Ve víře v odpuštění kajícím hříšníkům se odvažujeme vyprošovat Boží požehnání i rozloučeným, kteří uzavírají nový sňatek.

 

Prvky svatebního shromáždění

V naší církvi se požehnání sňatku koná obvykle ve zvláštním shromáždění bezprostředně po uzavření manželství na národním výboru. Při požehnání sňatku živých členů církve se nyní stále častěji a ve větší míře shromažďuje sbor. Protože požehnání manželství nemusí následovat ihned po civilním obřadu, otevírá se možnost požehnat novomanželům uprostřed sboru při nedělních bohoslužbách. Tím by bylo výrazně připomenuto, že křesťanské manželství a křesťanská rodina nemají cíl samy v sobě, nýbrž že mají svůj střed v obecenství s Kristem v církvi. Jestliže sbor v tu neděli slaví večeři Páně, účastní se jí novomanželé s celým sborem. V jiném případě večeři Páně se svatebním shromážděním nespojujeme. Služba církve ve svatebním shromáždění obsahuje tyto prvky:

l. Modlitby

 V první modlitbě Pánu Bohu děkujeme za dar jeho Slova, Kristovy církve a za dar víry; dále za Boží zaslíbení a řád pro manželství, za dobrodiní, která Bůh novomanželům až dosud prokazoval, za lásku a péči rodičů, za to, že jim dal navzájem se najít. Do modlitby před kázáním patří, jako vždy, prosba o dar Ducha svatého a o sprá­vné slyšení slova Božího. Modlitby po kázáni obsahují přímluvy za novomanžele a za rodiny ve sboru.

2. Slyšení Božího slova

 Svatební shromáždění je příležitostí k tomu, aby celý sbor slyšel biblickou zvěst o manželství. Na základě této zvěsti kazatel smí a má novomanžele ujistit, že Bůh se přiznává k jejich svobodnému rozhodnutí a zůstává ručitelem jejich manželské smlouvy. Současně je vyzývá k poslušnosti dobrých Božích řádů, které jsou výrazem Boží péče o manžele. S ohledem na současnou krizi manželského a rodinného života by každé svatební kázání mělo také vyjádřit, že křesťanští manželé jsou si věrni až do smrti, své dětí přijímají jako dar od Pána Boha, manželské krize řeší odpuštěním a pamatují na svoji odpovědnost za děti, které jim Bůh dává.

3. Vyznání manželů

 Manželé před shromážděným sborem přiměřeným způsobem vyznávají svou víru, že Bůh při nich splní svá zaslíbení, a zavazuji se, že budou podle slyšeného Božího slova žít.

4. Požehnání

 Kazatel, opíraje se o zvěstované Slovo, vyprošuje a tlumočí manželům Boži požehnání. Toto požehnání neznamená ovšem zázračnou záruku manželského štěstí; je příslibem Boží blízkosti manželům v jejich zápasech a v upřímném úsilí o křesťanský život jejich rodiny. (Jestliže kazatel klade svou pravici na spojené ruce novomanželů, je toto gesto výrazem prosby o požehnání a potvrzení manželské smlouvy.)

 

Slovo novomanželům

Vkročili jste na novou, společnou cestu. Dosáhli jste toho, na co jste se dlouho těšili. Slíbili jste, si že budete jeden při druhém stát v dobách radosti i zkoušek. Nyní budujete svůj domov a jeho pořádky. Před svatbou měla vaše setkání sváteční ráz. Teď však budete společně prožívat všední dny s prací v zaměstnání, nezbytnými úkony v domácnosti, ale také s prvními mrzutostmi. Toužívali jste být stále spolu, teď pociťujete, že není jen tak lehké sladit své dosavadní názory, drobné navyklosti a nálady. Sjednocování dvou lidí různého pohlaví a rozličných rodinných tradic, to není záležitost jen nějakých citových poloh, nýbrž také vážné myšlenkové práce a opravdového mravního úsilí. Znamená to poslechnout biblickou vyzvu ke stálému růstu. „Usilujte o vyšší dary“ [1K 12,31].

To platí pro každý dobrý lidský vztah. je třeba jej dále rozvíjet a prohlubovat, jinak vadne a usychá. Denně se ptejme sami sebe, jak jsme svému partnerovi oporou, co mu dáváme ze svého nejlepšího, jak mu připravujeme radost a pokoj. Také zde platí slovo připisované Pánu Ježíši: „Blahoslavenější jest dáti nežli bráti“ [Sk 20,35]. Pamatujte na to ve všech projevech manželského soužití. Myslete také na to, že sláva křesťanského manželství nespočívá ve vnější dokonalosti, povrchní uniformitě a připravené hotovosti, která by vám spadla do klína, nýbrž právě v onom usilování o jednotu uprostřed chatrnosti a nezajištěnosti. Nejste žádní andělé, i mezi vámi to někdy zajiskří. Ale máte ke komu přijít, smíte si odpustit a smíte začít znovu ještě vděčněji a pěkněji. Budete si stále hlouběji rozumět a z milosti Boží objevovat nové dary.

Společný život vyžaduje citlivý vzájemný ohled, organizaci času i prostoru pro to, co je vám společně drahé, i pro to, co je milé a vzácně každému zvlášť. Také v manželství a rodině potřebujeme občas soukromí. a tak přemýšlejte každý sám o tomto jemném, vždy znovu navazovaném předivu vašeho vztahu. Máte-li se upřímně rádi, najdete jistě mnoho podnětů a vynalézavých nápadů, jak učinit ze svého domova místo krásné a bezpečné nejen podle lidských, nýbrž i podle Božích měřítek. Připravíte zároveň pevné zázemí pro další generace.

I když třeba nebudete mít děti hned prvních dobách společné cesty - a někdy je lépe počkat, až se více sblížíte -, přece jen k dobrému manželství patří, abychom se nadlouho nebo dokonce natrvalo nevyhýbali rodičovské radosti a odpovědnosti. Dítě je vzácný dar závazek, obohacení vašeho vztahu. Přemýšlejte o tom, jak budete jako křesťané vést svoje děti, a dohodněte se včas o základních rysech jejich výchovy. Nebude-li vám dopřáno mít vlastní děti, neoslabujte tesklivými pocity vzácnost vašeho manželství a buďte ještě pozornější jeden k druhému. Jistě najdete příležitost, jak obdarovat svou láskou a péčí děti v širší rodině, v sousedství, ve sboru. Můžete připravit pěkný domov také opuštěnému chlapci nebo děvčeti, přijmete-li je za své.

Možná, že v začátcích vašeho manželství je pro vás svízelnou otázkou poměr rodičům, zvláště když žijete ve společné domácnosti. Všichni přitom můžete být hodní a skladní lidé. a přece každá nová generace si hledá a razí vlastní cesty. Proto radíme všem mladým manželům, aby bydleli, pokud to jen trochu jde, odděleně od rodičů. Rodičům, aby nezasahovali do rozhodováni a životního slohu dětí. Kdo se v této věci ukázní a dovede na čas jakoby opustit původní svazky, ten pak ještě vděčněji najde děti dvoje. A naopak mladí si z odstupu lépe uvědomí, kolik lásky a služby doma přijali. Budou rádi chodit k rodičům a přijímat z jejich zkušeností. Hlubinný základ a opora křesťanského manželství je ve společné víře a její životní praxi. Smíte otvírat doma bibli, přemýšlet o přečteném oddíle a společně se ztišit modlitbě. Velkou pomocí se vám může stát společenství vašeho sboru, zvláště jiná mladá manželství a rodiny, které němu také patří. Najdete mezi nimi přátele, poradíte se s nimi o leckterých problémech a těžkostech. i ve všedních potřebách si budete moci navzájem pomáhat. V některých sborech se tato nastupující generace sdružuje do kroužku tzv. třicátníků. Tam můžete najít svoje místo, mnoho přijmout, ale také mnoho přinést z vlastních obdarování a z vlastních zkušenosti víry. A tak si nezapomeňte ve svém novém domově vyhradit čas pro svěceni neděle, pro shromáždění sboru a pro zájem o život křesťanů na celém světě. Nedejte se ovládnout spotřebním smýšlením, ustaraným shonem, ale miřte k hlubinám.

Přejeme vám, abyste stále více poznávali, že má cenu být někomu věrný, mít pěkný domov jako přístav lásky a pokoje, že má cenu mít rodinu, v níž všichni vědí, že patříme k sobě. Co by za to někteří dali, kdyby tyto hodnoty směli mít. Važme si toho co je nám dáno. Radujme se, že se smíme vždy znovu stavět do jasného proudu lásky Pána Ježíše Krista, která může ve všech dobách prosvěcovat naše domovy.




Průměr: 2,5 | hlasů: 0
Zobrazeno 8781×

Diskuse

V této diskusi není zatím žádný příspěvek.

Přidat nový příspěvek...