Nacházíte se zde: Úvod > Před svatbou > Žádání o ruku > Diskuse > Prosím o radu

Plánujeme svatbu

 

Svatební expo...

Vyber si své místo na svatbu...

Diskuse : Prosím o radu

  • <<
  • 1
  • 2
  • >>
  • Nalezeno 17 příspěvků. Stránka 1 z 2.

Odpovědět

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:28

Prosím o radu

Karin: 16.10.2005 10:25:26

Ahoj mám přítele kterého moc miluji.ale teď opravdu navím co mám dělat.Můj přítel mě požádal o ruku.Je mi 22 let a rozhodně se ještě vdávat nechci chci si ještě užívat života a vdávat se ve 22 letech mi přijde moc brzo.poraďte mi prosím vás co mám mému příteli říct.Nechci aby jsme se rozešli,ale horší na tom je že si hned všechno bere a já mu nechci ublížit.Vzala bych si ho ale až tak ve 28 letech.Poraďte mi prosím co mám dělat

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:29

RE: Prosím o radu

Ladzy2: 16.10.2005 12:17:28

Pokud sveho pritele milujes a vis, ze s nim chces stravit cely zivot,tak neni co resit,uzivat si muzes i jako vdana...svatba neznamena, ze se musis "usadit" a ze zivot konci...

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:31

RE: Prosím o radu

Verča: 17.10.2005 11:19:49  

Ahojki, opravdu záleží na tobě, nikdo tě do svatby nesmí nutit a pokaď to tak cítíš, tak si ho neber a snaž se mu vysvětlit, že nejsi ještě připravená. Můj partner se taky bál a ještě bojí svatby, ale už se to pomalu blíží, protože svatbu máme v červnu.A po sedmi letech si myslím, že už je načase. A pokaď si chceš ještě užívat musíš, si uvědomit jestli s partnerem nebo sama a pokaď s partnerem tak opravdu ten prstýnek a papír nic nezmění. My už s přítelelm bydlíme několik let spolu a opravdu se pořád milujeme a svatbou s enic nezmění.

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:32

RE: Prosím o radu

Evča: 17.10.2005 12:16:00  

Z devadesáti procent se tzv. "odložené" svatby nekonají. Představ si život bez svého přítele nebo s ním ale vdaná - a sama si vyber. Podle mne, pokud se na svatbu necítíš, velká láska to asi nebude. Já byla v podobné situaci ale domluvili jsme se na svatbě za rok a půl, všechno k tomu naprosto přirozeně směřovalo a teď jsme už skoro rok manželé. Za rok a půl ti bude 24 a to už zas není na svatbu tak nízký věk. Evča

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:34

RE: Prosím o radu

Karin: 17.10.2005 18:25:20 

Mýlíte se.To že se ještě nechci vdávat neznamená že to neuděláme později a nebo že svého přítele nemám ráda.To v žádném případě.ve 22 a méně letech se vdáli před 30 lety.Máma a taťka se brali ve 25.A vdávat se ve 22 letech mi přijde opravdu brzo.Manželství promě znamená velké rozhodnutí a pouto.Pokud by jsme se vzali,tak bych si už nemohla tak naplno užívat(nemyslím tím nevěru)ale jako zábavu.A myslím že ve 22 letech být už vdaná mi přijde opravdu brzo.A navíc přítel by pak chtel děti je to rodinný typ.Ale já bych děti chtěla až taK VE 30.oPRAVDU NEVÍM CO MÁM DĚLAT.

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:36

RE: Prosím o radu
Verča: 18.10.2005 07:57:33

 

No jak to tak čtu, tak jde vidět, že jsi ještě pořádně nedospěla. A opravdu nechápeš, co svatba obnáší, určitě ne vězení a pokaď nechceš dítě tak to prostě musíš probrat s partnerem. Asi se nejvíce bojíš toho, že bys třeba chodila jako vdaná paní někde pařit a třeba bys narazila na někoho jiného, který by tě učaroval a ty bys byla už vdaná, jinak to prostě nechápu. Ale opravdu se s ním o svatbě pobav a odložte ji na nějaký ten rok později, třeba na nějaké magiské datum a nějak takhle mu i vysvětli, že bys chtěla krásné datum a krásný rok. Jinak nevím.

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:37

RE: Prosím o radu

Eva: 18.10.2005 10:17:30  

Karin, Verča to napsala trefně. Nechceš se zatím vdávat, protože si nejsi jistá, jestli by si v budoucnu nepotkala někoho lepšího? No, tak to se opravdu raději nevdávej. Nebo to u vás je tak, že po svatbě tě manžel bude držet doma, bude mít právo rozhodovat o tvém těhotenství a nebude mít pochopení pro tvoje záliby a zájmy? Tak takového bych si taky nevzala! Vůbec nevím, v čem vidíš problém. Opravdu se nad tím zamýšlím a představuji si tvoji situaci ale napadá mne, že jsi buť nedospělá nebo nedostatčně zamilovaná. (Případně obojí)

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:38

RE: Prosím o radu

Monika: 18.10.2005 10:50:13

Tak Karin hned neodsuzujte, že nemá svého přítele dost ráda. Vždyť v současnosti se plno párů nebere vůbec - a není to pro nedostatek lásky, ale prostě jim to připadá naprosto zbytečné, když žijí spolu, žádný papír na to nepotřebují. Já jsem se vdávala teď na jaře ve 30 letech. Dřív jsem o tom vůbec neuvažovala. Proč? Děti jsme ještě neplánovali, společné bydlení jsme neměli a každý měl plno svých povinností. Pro mě má svatba smysl opravdu tehdy, pokud už chci mít děti a dát jim tak pocit jistoty. Přemýšlím, jak vysvětlit partnerovi, kterého popadlo "ženidlo", že svatbu ještě ne. Zkus mu třeba vysvětlit, že pro tebe svatba znamená založit rodinu - a na to jsi opravdu ještě mladá. Nebo studuješ, chceš studovat, stáž v cizině... Svatba je drahá záležitost, musíte na ni našetřit... Nevím, jestli spolu už bydlíte, pokud ne, navrhni mu třeba napřed pár let bydlení na zkoušku. Je těžké radit, když tě člověk osobně nezná a nezná vaše poměry.

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:39

RE: Prosím o radu

Lada: 18.10.2005 21:35:02  

Karin, já myslím, že je to jednoduché. Prostě se nevdávej. Je to příliš závažný krok, než abys ho udělala proto, že si ho přeje někdo jiný než Ty, třeba i milovaný přítel. Příteli to pokud možno láskyplně vysvětli, a neboj, že bys svým rozhodnutím něco pokazila. Všechno dopadne jak má, a i Tvůj vztah se bude vyvíjet, jak budeš dozrávat. Přeju moc a moc štěstí.

Vaše starší příspěvky

17.6.2009, 11:40

RE: Prosím o radu

b: 19.10.2005 10:14:11  

Já si naopak myslím, že Karin moc dobře chápe, o čem svatba je. Není to jen romantické gesto, jímž dám najevo, že druhého miluju. Je to velice závažný krok na celý život. Já svého přítele poznala ve dvaceti a taky jsem do půl roku věděla, že je to ten pravý, ale rozhodně jsem se nechtěla po půlroční známosti vdávat, ještě jsem studovala, mohla odjet na rok studovat do zahraničí, ještě jsem se prostě necítila na tak závažný krok připravená. Opakuji, že jsem přítele moc milovala a byla jsem si tím stoprocentně jistá. Tak jsme se dohodli, že se vezmeme, ale až skončím školu, což bylo za čtyři roky. Od začátku jsme o tom datu věděli, těšili jsme se na něj a postupně začali šetřit. Do té doby jsme oba dostudovali, vyřešili si bydlení, našetřili dost peněz. Brali jsme se o čtrnáct dnů později, než jsme si tehdy určili, jenom proto, že na našem zámku tenhle termín nevypsali. A co nám uteklo? Jenom jsme si utvrdili, že to opravdu OBA chceme, že spolu dokážeme žít, finančně hospodařit a i po pěti letech se stále stejně milujeme, i když děti zatím neplánujeme. Hodně jsme toho spolu procestovali. A ani náhodou nelituju, že ze mě v jednadvaceti nebyla mladá paní. Karin plně chápu a některé vaše názory mi opravdu přišly nedospělejší než ten její. Připomíná mi to některé spolužačky, které moc a moc toužily se vdát, hlavně ta svatba a pocit, že potom už bude všechno dokonalé a ten chlap už jim nikdy neuteče. Jako kdyby žádost o ruku byla neopakovatelná a když to teď odmítneš, už se nevdáš. Něco jiného jsou páry, co se rozcházejí po deseti letech soužití, protože už je pohromadě nic nedrží, něco jiného mladá holka, co si s partnerem slíbí, že se určitě vezmou a tuší i kdy.

Odpovědět

  • <<
  • 1
  • 2
  • >>
  • Nalezeno 17 příspěvků. Stránka 1 z 2.